pondělí 6. května 2013

Co dokáže kapka krve? | Magie krve (RC Review)

Původní název: Blood Magic
Autor: Tessa Gratton
Datum vydání: 17. dubna 2013
Původní datum vydání: 24. května 2011
Série: Magie krve
Díl: první
Nakladatelství: Knižní klub
Překlad: Jana Kunová
Počet stran: 352
Žánr: Young Adult, Magie, Paranormal
Datum četby: 23. - 25. dubna 2013


Anotace 
Ze středoškolačky Silly se stala po smrti rodičů samotářka a místní podivín. Nick je naopak oblíbený a sebevědomý chlapec, který si však kvůli své minulosti drží od lidí odstup. Oba cítí, že je váže zvláštní pouto – a brzy se ukáže, že mají společnou schopnost provozovat kouzla, která se provádějí pomocí krve. Nick, Silla a její starší bratr Reese experimentují s magií, ale brzy zjišťují, že v ospalém prérijním městečku na ně číhá někdo, kdo v magii krve hledá moc a nesmrtelnost a jehož osud se proplétá historií jejich rodin už dlouhé desítky let...
Jsem Josephine Darlyová a mám v úmyslu žít věčně.

Kniha Magie krve se mi do hledáčku dostala už více než před rokem, kdy mě jako první upoutala překrásná obálka. Černé pozadí s prosvětleným lesem, v popředí ležící dívka s krvavě rudou květinou v rukou. Siluety červených vran tomu všemu dodávají na magičnosti. Člověku je tak od pohledu ihned jasné, že v knize se skrývá něco temného. Knižní klub pro české vydání obálku zanechal a já tak mohla být více než nadšená.

Tessa Gratton se jako díte poměrně často stěhovala, protože její otec sloužil americké armádě. Tak tato mladá spisovatelka mohla okusit život v Japonsku, Kalifornii, Kansasu nebo Londýně. Studovala na Kansaské univerzitě v oboru genderových studií, ale svoji cestu za vzděláním ukončila a rozhodla se věnovat psaní. To teď může v poklidném prostředí domova v Kansasu ve společnosti svých koček, psa a své partnerky.

Pro Drusillu Kennicotovou byl poslední půl rok jednou obří noční můrou. Po ztrátě obou rodičů se uzavřela do sebe a z mladé pohledné dívky, za kterou se kluci otáčeli, se stala vyhublá a neupravená schránka něčeho, co dříve mohlo být považováno za normálního teenagera. Nikdo jí to nezazlíá, ale ani jí nikdo nechce nechat v tomto stavu. Její bratr se snaží vrátit život do normálu téměr úplnou ignorací dané události, babi jí radí, ať se odreaguje a vyjde si s nějakým klukem, školní poradkyně, paní Trippová, ji nutí chodit na sezení a vtlouká jí do hlavy všemožné postupy jak to přejít... Jenže nic z toho nepomůže. Teprve ve chvíli, kdy Sille někdo pošle tátův starý deník plný postupů, jak kouzlit pomocí její vlastní krve, má něco, čeho se může chytnou a na co soustředit své myšlenky. Proč by Silla nemohla čarovat? Stejně už nemá co ztratit...

Přestěhovat se z Chicaga, kde se stále něco děje, na malé městečko s pár obyvateli někde v zapadákově není to, po čem by mladý kluk zrovna toužil. Nicholas Pardee to může potvrdit. Je to jen jedna z mnoha věcí, za které nesnáší svou nevlastní matku Lilith. Kdyby si nevzala jeho otce, mohl by žít mnohem příjemnější život. Alespoň si to snaží namluvit. Vzhledem k jeho minulosti a matce, která Nicka používala jen jako nástroj k naplnění děsivého úkolu, je těžké říct, zda-li by mohl Nick někdy vést normální život. Zvlášť, když ví, jakou moc má jeho krev. 

Od začátku je jasné, že si Silla s Nickem budou blízcí. Nemluvím jenom o sdílení magie nebo o tom, že jsou prakticky sousedi, ale také o nelehké minulosti, zvláštní rodině nebo slabosti pro hřbitov. Příběh se začne zamotávat ve chvíli, kdy se potkají. A že to nebudou mít zrovna jednoduché. Protože nejsou ve městě sami...


Když jsem přelézala polorozpadlou hřbitovní zeď, slyšela jsem cvrlikat a zpívat ptáky, jako by se jim naše kouzlení líbilo.

Příběh je podán čtenáři velice jednoduše, i když se to ze začátku nemusí zdát. Autorka střídá, dá se říct, tři pohledy. Prvním z nich je Silla, která nás seznámí nejen s hrůzami, které viděla, když našla své mrtvé rodiče. Nick nás zavede do svého dětství, kdy byl jen pouhou krvavou loutkou své matky. A pak je tu deník. Deník, který si psala Josephine Darlyová od svého dětství. A stačí říct, že to už je pár desítek let zpátky. Sillina část příběhu je přímá. Autorka nám tu naservíruje na stříbrném podnose vše, jak se to událo a s ničím si nebere servítky. Nick, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý, má naopak problém vybavit si všechno z doby, kdy žil s matkou a my se tak dozvídáme důležité události po dobu celé knihy. A Josephine. To je případ sám pro sebe. U ní sledujeme vývoj z nevinné dívky, která je ráda za to, že vůbec žije, na přespříliš sebevědomou čarodějku, která chce žít věčně a to i přes mrtvoly. Doslova.

Nemá cenu popisovat co se mi na postavách líbilo či nelíbilo. Brala jsem je takové, jaké byly a neměla jsem s ničím, žádný velký problém. Ale co mě zaujalo - a opravdu se mi líbilo -, byly některé Nickovi myšlenky, při kterých bylo poznat, že je to jen a pouze dospívající kluk. Přidávalo to příběhu na normálnosti. Řekněte mi, který náctiletý kluk nemá v hlavě ani trochu nadržený myšlenky?

Knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů a to už o ní něco vypovídá. Napínavý příběh, který mě donutil číst a číst. Za těch 48 hodin jsem měla knihu v ruce každou volnou chvíli a nechala jsem se unášet příběhem. To se autorce musí nechat - vytvořila příběh, který vás jen tak nepustí. Co mě ale na knize mrzí je, že některé pasáže a scény mi přišly naprosto nevypracované. Působilo to na mě jako prvotina nějaké mlaďoučké dívky, která si přeje vydat knihu a nikdo jí neprovedl korekturu nebo jí po přečtení neřekl, co tam nesedí. Tohle mi narušilo to bezchybné čtení, ale člověk není stroj a z chyb se učí.


Tak jsem se zakoukal na temné stromy a zabral do myšlenek na Lilithiny ostré nehty a na to, jestli se mi ji podaří přesvědčit, aby jednoduše vycouvala a zmizela, že jsem ji za sebou neslyšel.

Když opomenu výše zmíněnou chybu, musím autorce zatleskat. Styl jejího psaní mě nadchl! Krásný rozvinutý sloh, který ale nebyl v tomto žánru přehnaný. Všechno krásně vyvážené a mě se to tak hrozně hezky četlo. Ne a ne si vzpomenou na nic, co by mě iritovalo. Překlad Jany Kunové a korekce byly také na jedničku a já jsem ráda, že mě nerušily žádné grafické ani gramatické chyby. Jen jedno malé upozornění. Na zadní záložce, kde je medailonek autorky, je uvedená její webová adresa s koncovkou .cz, což je samozřejmě hloupost. Když jí budete chtít navštívit, nezapomeňte použít .com.

Kniha má opravdu zajímavý nápad a myšlenku a určitě by po ní měl sáhnout každý milovník žánru young adult. Přeci jen je to v záplavě dytopií zase něco jiného a nikdo z nás nechce mít knihovnu složenou jen z jednoho žánru. Opravdu vřele doporučuji a za sebe dávám čtyři hvězdičky.

Děkuji Euromedia Group za poskytnutí recenzního výtisku.
Obálky a anotace byly převzaty z webu nakladatelství, kde si můžete také knihu objednat.
Doplňující obrázky jsou z http://weheartit.com/.
Web autorky najdete zde → http://tessagratton.com/
Knihu si můžete přidat i na Goodreads

Žádné komentáře:

Okomentovat